Ukázka z knížky: Čtvrtek 31. října 2013
Hlava děravá mě rozhoupala, jsem na úvodní schůzce k domluvení ergoterapie v ERGO Aktiv. Před rokem jsem slovo ergoterapie neznala, ale ve snaze nebýt debilem už před třicítkou je motivace trénovat si mozek silná. Sympatická terapeutka Verča mi klade pár diagnostických otázek. Na úvod jméno, věk, kde bydlím, jak jsem přijela.
„Tramvají.”
„Odkud jste jela?”
„Spala jsem u kamarádky, z Holešovic.”
„To jste musela přestupovat. A jakým číslem jste jela?”
„Devítkou.” To je jednoduchá otázka. Je to tramvaj, jakou jsem vždycky jezdila. Jede z Anděla, kde staví příbramský autobus, až na VŠE na Žižkově, kde jsem studovala.
„A do jaké tramvaje jste nastoupila nejdříve? Přímá sem z Holešovic nejede.”
„Hmmm…,“ krčím nevědoucně rameny.
„A vzpomenete si, na jaké zastávce jste nastupovala?”